Pláču jen jednou za rok.........
Jsou dva pláče.Opravdový pláč a taková ta chvilková slabost pří které utrousím pár slz.Vždy tu noc před štědrým dnem na mně dopadá takový zvláštní pocit.Vzpomínám na svého zesnulého dědu.Mám otevřené oči a nemůžu dýchat jako by mě někdo ovládal a před očima se mi promítají vzpomínky na mého dědu jako nekonečný film.Vždy si vybavím novou vzpomínku,která tak bolí,protože jsem ji skoro už zapoměla.Ale já nechci zapomenout.Vzpomínky rozbité na tisíc kousků jako zrcadlo rozbité na tisíc malých a ostrých třípků se do mě zarývají.Je to takové bolesti najednou,která se ve mě nahromadila za celý ten dlouhý rok.Je to jako když ze mě něco odchází něco se vyprazdňuje aby to mohlo být znovu naplněno.Je to takový koloběh pláče plného žalu a zármutku.