Vůně pro něj byla vším.Celý život zasvětil rozpoznávání pachů a byl v tom nejlepší na celém světě.Schopnosti se ale změnily v posedlost a stal se z něj vrah bažící po dokonalosti.
Je to příběh jednoho chlapce,který má jedinečné schopnosti.Je to příběh éterické bytosti,která zobrazována jako reálná postava zasazená do reálného světa,avšak disponující vlastnostmi božské moci.Jean-Baptiste Grenouille (Ben Whishaw) má dokonalý čich přesahující všechny kapacity zemských tvorů-lidí i zvířat.dokáže rozpoznat vůni čehokoli na kilometry daleko,analyzovat ji a ukládat do své bezmezné paměti.Jeho čich se ale stává jeho až smrtící posedlostí,převažíjicí nad všemi pudy.Má nezastavitelné nutkání okusit všechny pachy světa,naučit se je a procítit je.Ale objevuje jeden pach,jehož síla je nad všechny ostatní.Vůně krásné a nevinné dívky,kterou chce zachovat navěky,ale nemůže příjít na to,jak toho docílit.

Grenouillova cesta za získáním dokonalé vůně, vyrobené z dvanácti vonných esencí a třináctého tajemného přídavku, je vizuálním mixem několika filmových žánrů tvořících neskutečný celek útočící na všechny divákovy smysly. Díky obrazovým a zvukovým vjemům v nás Parfém dokáže totiž vzbuzovat i ten pachový, což je věc v kinematografii dosud nevídaná. Stačí, aby Tom Tykwer opakovaně ukazoval v přiblížených záběrech na hrdinův nos, abychom v reproduktorech okolo nás slyšeli zvuk čichání a začneme si uvědomovat sami i vůně okolo sebe, které bychom jinak nezaregistrovali. Je to vlastně celkem jednoduché, ale ve výsledku nesmírně funkční a působivé.
S hlavní postavou Jeana-Baptista Grenouilla jsme od porodu.Jeho matka prodávající ryby,v té nejšpiňavější a nesmradlavější částí Evropy ho porodí během šichty u stánku, a protože myslí,že je dítě mrtvé, nechá ho ležet mezi hnijícími rybími hlavami a vnitřnostmi.Tykwer nám hned představuje Francii 18. stoleti jako špinavé,nechutné a prohnilé místo,kde mají všichni mastné vlasy,špínu za nechty a osobní hygiena je až na posledním místě.Představuje nám nesmírně živoucí prostředí,na kterém je vidět každý halíř z ohromného rozpočtu (Parfém je dosud nejdražší německý film-stál něco přes 50 milionů eur).S postupem příběhu si ale vizuálním stylem pohrává,a jakmile se Jean-Baptiste přesouvá na jih Francie do města Grasse.kde se hodlá zasvětit do tajů,jak zachovat vůni na věky.Tykwer zcela mení pojetí filmu.ze špinavé Paříže se pžesouváme do rozkvetlého kraje plného líbivých obrázků jako od známých malířů,kde se ovšem začínají dít ty nehrůznějčí věci.

Tom Tykwer i zajímavě pracuje s různými žánry v celku jednoho filmu. Parfém: Příběhvraha začíná jako smyslově zaměřená vizuální podívaná, aby se postupně přeměnila ve vražedný thriller s šíleným masovým vrahem v hlavní roli, přešla přes detektivní část a byla uzavřena nedovysvětlenou až étericky mesiášskou halucinací, která nechává otevřené dveře pro různé interpretace (Jean-Baptiste nemá vlastní pach, a proto není přijímám lidským pokolením; touží po vůni a jakmile ji získá, dochází k jeho přijímání, ovšem ne kvůli jemu samému, nýbrž kvůli vonné esenci...). Způsob vyprávění s využitím přednesu Johna Hurta má dokonce občas až pohádkový nádech značne nekorespondující s tím,co se děje na plátně.
Parfém je i skvěle obsazený. Ben Whishaw v roli Jeana-Baptista dokáže promlouvat i beze slov pouhým pohledem (jeho postava ostatně během celého filmu mluví opravdu minimálně),Dustin Hoffman v roli parfuméra Baldiniho skvěle funguje i jako komická vložka a Alan Rickman jako zoufalý otec snažící se zachránit svou milovanou dceru dodává do své role osudovost završenou jeho nesmírně silnou závěrečnou scénou.
Parfém: Příběh vraha není ani tak příběhem vraha, jak se nás snaží název přesvědčit. Je o vrozené lidské touze po dokonalosti, je o páchání zla pro všeobjímající dobro, je o osobním prospěchu, je o vykoupení, je o vystrnadění ze společnosti a touze zapadnout. A je to hlavně vynikající film.
Pěkné. Vážně. Přijď taky ke mně. Díky.